POSLEDNÍ PRVNÍ: Výstava podzim – zima 2017

Autorská výstava grafických tisků, malby a plakátů zachycující tváře původních obyvatel planety.

Podzim – zima 2017, Salé – Orebitská 14, Praha 3

ASHÁNINKA – Peru, Brazil
Domorodé etnikum žijící v tropických deštných pralesích Peru a Brazílie. Asháninka znamená v překladu “(my a) naši příbuzní”, pro mnohé Peruánce jsou však jenom “Kampa” – “rozcuchanci”. V důsledku extrémního boomu využívání přírodní pryže, vyráběné z kaučukovníku brazilského, byla v 19. století téměř celá jejich populace vyhubena (stejně tak jako dalších amazonských kmenů). Mnozí byli zotročeni a nuceni pracovat na sklizni surového kaučuku. Ti, co přežili, následně zvolili cestu dobrovolné izolace a stáhli se hlouběji do lesa daleko od velkých řek. V průběhu 20. století byly zbytky populace i nadále terorizovány vládou, těžaři, pašeráky drog nebo maoistickými bojůvkami operujícími v džungli. Na desítky komunit bylo vyvražděno nebo zatlačeno ještě hlouběji do divočiny i přesto, že jim bylo vládou vytyčeno tzv. bezpečné teritorium. Asháninka a další amazonské kmeny poznáte mj. podle tělového (a především obličejového) malování sytě červené barvy, které se vyrábí z plodu oreláníku barvířského, známého jako “achiote”.

————————————————————————————
GUNA (TULE) – Panama, Colombia
Většina příslušníků kmene Guna žije ve třech autonomních rezervacích v Panamě a v několika vesnicích v Colombii. Mají vlastní politickou organizaci v jejímž čele je “Saila” – politický a spirituální lídr, který předsedá demokratickému shromáždění lidu. Jeho klíčovou funkcí je pamatovat si posvátné písně popisující pradávnou historii jeho kmene a tyto písně pak zpívat – a tím zachovat jeho kontinuitu. Na začátku 20. století se národní vlády pokoušeli potlačit zvyky domorodých Guna, což vedlo až k události v roce 1925, jež vešla ve známost jako “Revolución Tule” – “Revoluce Lidu”, v důsledku které získali Guna určitou míru nezávislosti a svobody.
Světoznámí jsou díky svým rukodělným textiliím s našívanými barevnými vzory, tzv. “Molas”. Hotovým krojům s těmito vzory se pak říká “Tulemolas” – “oblečení lidu Guna”.

————————————————————————————
MURSI (MUN) – Ethiopia
Jsou řazeni mezi jedno z tzv. “nilských” etnik. Jejich přirozená teritoria se rozkládají na území dnešního národního parku Omo, poblíž stejnojmenné řeky, a jsou jedny z nejizolovanějších v celé východní Africe. Kmen věří v existenci vyšší, božské síly, kterou nazývají “Tumwi”. Ta pochází z nebes a její manifestací je např. déšť nebo duha. Charakteristickým zdobením Mursiů je talířek z pálené hlíny vsazený do podélně prořízlého spodního rtu a bílé rituální malby na tělo. V posledních dekádách se návštěva mursijských vesnic stává vyhledávanou turistickou atrakcí. Fotka obřadně nazdobeného Mursie jakoby nemohla chybět v žádném albu z návštěvy východní Afriky. Každý obrázek přijde na několik etiopských Birrů. Lidé Mursi se proto předhánějí, kdo svým zjevem více turisty zaujme. Stává se pak, že mnohé ze zdobení a doplňků není původní, ale naaranžované, ve snaze vydělat větší množství peněz.

————————————————————————————
QUECHUA – Argentina, Bolivia, Chile, Colombia, Peru, Ecuador
Největší domorodá skupina Jižní Ameriky čítající přes 8 milionů lidí, žijících v horských oblastech And napříč celým kontinentem (převážně v Bolivii, Peru a Ekvádoru). Starší generace si i nadále uchovává tradiční zvyky a způsoby odívání – ženy nosí typické mísovité klobouky (případně buřinky) a sandále vyrobené z recyklovaných pneumatik, muži pak tradiční sytě rudá a barevně vyšívaná ponča. U mladších generací můžeme pozorovat čím dál tím silnější vliv Západní kultury. Styl oblékání se mění – mladí nosí moderní, často sportovní oblečení. Především ve městech upadá zájem o tradiční kulturu. Dodnes ovšem můžeme najít napříč celou Jižní Amerikou domorodé Quechuánce věnující se pěstování kukuřice, brambor, či merlíku (v nepříznivých podmínkách vysokých hor). Podobně chovají ovce, alpaky a především lamy. Jejich vlnu pak mistrně zpracovávají a přetvářejí na oblečení nebo řemeslné výrobky, jejichž prodejem se často i živí.

————————————————————————————
AKHA – Burma, China, Laos, Thailand
Domorodý kmen, žijící v malých vesnicích v nejvyšších horských polohách jihovýchodní Asie. Etnicky jsou spřízněni s Tibeťany a stejně jako v jejich případě se jejich tradiční teritoria nachází na území dnešní Číny. Ozbrojené konflikty na začátku 20. století způsobily masovou migraci Akhajů do horských oblastí především severního Thajska. Do dnešního dne má většina populace na thajském území status nelegálních přistěhovalců i přesto, že byli Akha uznáni za jedno z 6 thajských horských domorodých etnik. V Burmě jsou běžně označováni jako “gaw” (“ti, jemiž pohrdáme”) nebo “kha” – otroci. Jsou považováni za egalitariány, kteři věří v absolutní rovnost všech lidí. Přirozenou autoritu získávají mluvčí vesnic v návaznosti na věk a životní zkušenosti.

————————————————————————————
TZELTAL • ZAPATISTA – Mexico, Chiapas
Vznik novodobého zapatistického hnutí se datuje někdy do půlky 80. let, kdy se v neprostupném terénu chiapasských hor a lacandonské džungle organizují některé domorodé vesnice a základají první samosprávy. Jsou to především “Tzotzil” a “Tzeltal”, dva mayské kmeny, přežívající na tomto území po staletí. Poprvé o sobě dávají vědět 1. ledna 1994, kdy vyhlašují pomyslnou “Válku proti zapomnění”, ve snaze připomenout světu, že i oni jsou jeho součástí. Je to boj za nezávislost, spravedlnost a důstojné podmínky pro život.
Základají pět autonomních sídel tzv. “Dobré vlády”, které nazývají “Caracoles” – točící se ulity nebo, chcete-li, spirály – připomínající jejich decentralizovaný a střídavý systém vlády. Dnes můžete v těchto uzlech nalézt autonomní nemocnice, bezpečnostní složky nebo vlastní univerzitu (“Univerzita Matky Země”). Praktickým doplňkem zapatistů je červený vzorovaný šátek “paliacate” kolem krku nebo černá kukla “pasamontaňa”. Říkají, že skrývají svojí tvář, aby mohli ukázat svoje srdce. Skutečným důvodem jsou ale i obavy o vlastní bezpečí. Jedním z důsledků “války nízké intenzity”, kterou proti nim více než 20 let vede mexická vláda, byl i masakr v medařské komunitě “Las Abejas” v roce 1997 – během jediného dne bylo najatými žoldáky zavražděno 45 jejích členů. Zapatisté se ale i přesto nevzdávají svého snu, že “jiný svět je možný”.

Součástí tzeltalského kroje jsou široké klobouky s výraznými barevnými pentlemi, které nosí především muži. Díky těmto prvkům můžeme rozeznávat kmenovou příslušnost jednotlivých zapatistů.

————————————————————————————
HUICHOLES (WIXÁRIKA) – Mexico
Vědci považován za nejstarší středoamerický kmen, jehož kultura a tradice se dochovaly v téměř nepozměněné podobě dodnes. Analýza popela z rituálních ohňů odkazuje do doby před více než 11.000 lety. Po tuto dobu se tento kmen vydává na každoroční posvátnou pouť do pouště Wirikuta, sbírat psychoaktivní kaktus Peyotl (Hikuri), jenž je součástí noční ceremonie, jejímž cílem je posvětit život na Zemi na další rok.
Na začátku 21. století byla Wirikuta prohlášena chráněným územím UNESCO jako “kulturní dědictví lidstva”. Vzápětí zde však byla objevena obrovská naleziště stříbra a mědi, což mexickou vládu vedlo až k odprodání těžebních licencí kanadské firmě “First Majestic Silver”. Ta k extrakci ušlechtilých kovů v pouštní oblasti používá vodu z okolí 50 km a toxický kyanid. Huicholové jsou známí též jako “poslední strážci Peyotlu”, sami si ale neřeknou jinak, než “Wixárika” – lidé.

————————————————————————————
WAYUU (GUAJIRO) – Colombia, Venezuela,
Etnikum žijící v severozápadním cípu Jižní Ameriky. Jazykově spadají do skupiny arawackých jazyků, stejných, jakými hovořilo např. i původní (dnes už neexistující) obyvatelstvo Jamajky.
Prosluli svojí nepoddajností. Od počátků konkvisty byli v parmanentní válce se španelskými dobyvately. Co se nepovedlo mečem, bylo dokonáno křížem. Na začátku 20. století byli násilně evangelizováni a postupně podrobeni národním vládam Colombie a Venezuely. Wayuu jsou výteční hudebníci a tvůrci celé řady tradičních hudebních nástrojů.